Kdy, co a kde jsme si psali v článku vánoční focení I, nyní je na řadě jak.

JAK:

Věk dětí, se kterými rodiče na vánoční focení jezdí, je cca 1-6 let.

Shodli jsme se na tom, že rodina u jednoho stolu, cukroví a kapr se salátem, to Vánoce
jsou, ale uvědomili jsme si to mnohem později, než ve věku 6 let.

Dárky, světýlka, pohádky.
To byly nejčastější odpovědi vrstevníků našich holek, na otázku, na co se na
Vánoce nejvíce těší.

Dárky, světýlka, pohádky.
To zní jako plán.

Dárky:

Výhody desátého měsíce v roce pro vánoční focení jsme popsali v předchozím článku zde  http://www.lupefoto.cz/vanoce-na-snehu-…e-s-nami-na-vode/

Jak je říjen měsícem pro toto focení ideálním, září je nic moc měsícem pro shánění vánočního
balicího papíru.
Pohrdání (blázni, řeší Vánoce už v létě) i uznání (borci, řeší Vánoce s předstihem) jsme vídali
ve výrazech prodavaček, u kterých jsme balicí papír s vánočními motivy poptávali.
Nakonec jsme sehnali na eshopu. Základ by byl.

Přeskočíme několik týdnů, až ke dni 5.10., k večeru před prvním focením.
Po zjištění, že Adélka konečně usnula (Naty už na to, jak to s dárky je,
přišla), jsme zasedli k balení krabic.
Ale počkat … vlastní dceru necháváme usnout, aby o pravém původu dárků nevěděla. A co
děti na focení? Budou se ptát? Neznejistí?
Ne, to nemůžeme riskovat. Akce dárky se ruší.

Světýlka:

Světlo dělá fotku. Bez něj není stínů, ani atmosféry.
Super je, že v jakémkoliv hobby marketu lze sehnat světelné řetězy na tužkové baterky.
Horší je to s tmou. U stromečků zhasínáme, ale při focení rodin a denním
režimu dětí s tmou počítat nemůžeme.
Pomůžeme si postprocesem.

Pohádky:

Svět fantazie, tajemství, očekávání a poetiky.
Pokusíme se …

PŘÍLIŠ VELKÉ SOUSTO

To, že s sebou pro nás focení s lodí ponese určitý diskomfort a velkou dávku nasazení, jsme
zjistili už po přivezení loďky na chatu. Ve dvou jsme ji nebyli schopni z auta sundat.
Na střechu auta nám ji pomáhal umístit tchán.

S jeho otázkou v očích i na rtech, jak ji sundáme, jsme si hlavu nelámali.
Určitě tam někdo bude …

Jenže nedělní podvečer v osadě připomínal město duchů. Rozhodně se to tam nehemžilo chataři, jak
jsme naivně předpokládali.
Dva zkušení bardi, které jsme potkali, protože jim důchod dopřává luxus  trávit na chatě i
mimo víkendové dny, s ochotou na naši prosbu o pomoc kývli.
Na střídačku od nich znělo: „Pojďte, chyťte to tady a tady, ne, raději tady. Zaberte teď. Ne
takhle, víc.“
To vše z bezpečné vzdálenosti od auta i lodě na něm.
Záchrana přišla v podobě kolemjdoucího. Proč šel zrovna kolem a kam, určitě nevěděl ani on
sám. Byl na mol a my jsme hned potom, co nám s hurónským smíchem popřál šťastnou
plavbu a dobrý vítr v plachtách, děkovali tomu nahoře, že příď pramičky neskončila
v předním skle auta.

PRVNÍ DEN FOCENÍ

Vánoční focení 2019 začíná :). Řeka je od chaty cca 700 metrů. Později jsme to spočítali na 1139 kroků cestou, kterou se dá
nést loďka.
70 kg pramička, vesla, výzdoba, stromeček, další drobnosti a větev (té budeme věnovat
samostatný článek).

1139 kroků ve dvou, chlap a sice odhodlaná, ale křehká ženská.
Ve zkratce … po tom, co jsme vše odnesli a mělo začít focení, jsme byli zralí pomalu končit,
protože Jizera tam nebyla řekou jedinou. Další dvě nám tekly mezi lopatkami někam, kde mít
mokro po zbytek dne rozhodně nechcete.

Děti si to užívaly, maminky se strachovaly o záněty středních partií našich těl
a tatínci obdivovali rybářské kalhoty, které dovolují fotit z vody a design loďky.
Stálo to za to. První reakce jsou pozitivní.

Zpět nám s lodí pomohl jeden z tatínků. Pravda, bylo na něm cca v půlce cesty znát, že pod
příslibem „Je to kousek.“, očekával vzdálenost podstatně kratší, ale vydržel až do konce a
nám to pomohlo strašně moc.
Byl to poslední den, kdy jsme loď nesli růčo.

Na to, aby v osadě žijící poklidným a relativně stereotypním životem, něco
vzbudilo pozornost, stačí málo. Když vás začátkem října potká pár lidí oblečené v prsačkách, s lodí
a nazdobeným vánočním stromkem v rukách, stanete se atrakcí okamžitě.
Chataři vycházeli ze dveří a pokřikovali: „Šťastné a veselé. Hodně dárků. Šťastnou plavbu.
Atd.“

Tak nějak s námi ten náš příběh začali žít, což mělo za následek spoustu příjemného.
Např. horký čaj s rumem. Buřt guláš z ešusu. A hlavně kárku, dopravní prostředek, díky
kterému jsme nezačali loď a větev a fotografování s nimi nenávidět.
Děkujeme moc, Honzo!

ZRADA

Pomalu se to stává rutinou. Přijedeme, odemkneme kárku zapůjčenou na dobu, na kterou ji budeme
potřebovat, naložíme loď, výzdobu, obujeme prsačky, holinky a vyrazíme.
1139 kroků a jsme u schodů.

A … všechno jinak.

Zíráme do míst, která byla doposud naším zázemím a zjišťujeme, že jsme bez břehu. Je fuč.
Hladina řeky stoupla natolik, že jsme nuceni rušit čtyři focení, která měla ten den být.
Později se dozvídáme, že je stav vody závislý nejen na počasí, ale i na upouštění přehrady.
Bohužel to následně zažíváme ještě jeden den.
Tady bychom rádi poděkovali všem zákazníkům, kterých se rušení a posuny termínů na
listopad týkaly. Za jejich pochopení moc děkujeme.

FINÁLE

Letošní vánoční focení se blíží do finále.

Byl to super měsíc, který nás utvrdil v tom, že máme rádi, co děláme.

Ne každý snídá a obědvá v pracovní době na řece.

Ne každý má šanci v práci pít kafe a přitom
pozorovat ledňáčka říčního, létajícího pravidelně pár metrů od něj. Ne každý má šanci s
partnerem sdílet i nadšení v pracovním životě. A ne každý, kdo poskytuje služby, cítí takovou
podporu a zájem zákazníků, jako my.

Děkujeme

za koláč … Aneto a Petře,
za slivovici … Magdo a Jirko,
za vyhřívané vložky do bot … Jano a Michale,
za echinaceovky … Marcelo
a všem za to, že jste si vybrali mezi všemi ostatními nás.